Jdi na obsah Jdi na menu
 


PSEUDOTROPHEUS DEMASONI/ KONINGS, 1994

Od roku 1989, kdy se doktoři Eccles a Trewavasová pustili do taxonomie haplochromidních tlamovců a kdy zároveň vyšla Koningsova ekologicko-etologická publikace "Malawské cichlidy ve svém přirozeném prostředí" se na nás začala valit odborná i akvaristiká literatura na téma "Malawi".Jen do roku 1993 vyšla vyčerpávající Koningsova monografie "Velká kniha cichlid z Malawi" a byly vydány první čísla Koningsova "Cichidenjahrbuch" a Staeckova "Buntbarsch Jahrbuch".Na sklonku r. 1193 už mnoho z nás mělo pocit,že se o rybách z Malawi ví skoro všechno a k úplnému prozkoumání jezera chybí jen pár detailů.

Samozřejmě to byl omyl.Právě v té době se zchylovalo k objevení jedné z nejhezčích mbuna-cichlid,jakou dnes známe.Jezero nám dalo taktně najevo,že je trochu moc velké na to,aby bylo někdy zcela probádáno.


V říjnu 1993 navštívil tanzánské pobřeží jezera dr. Andreas Spreinat.V Kyele získal od exportéra akvarijních ryb Erlinga Johansena člun i pomocníky a postupně zkoumal slibné lokality podél podél tanzánského břehu.Tato oblast Tanzánie je pro tamější úřady jen špatně přístupným a řídce obydleným hornatým krajem v pohraničí,proto tu v minulosti byly kvůli menší bezpečnosti a špatným cestám málo vhodné podmínky pro pobyt expedic a zřizování exportních stanic.Před Spreinatem na tomto úseku pobřeží svíral ryby už Fuellborn poblíž Lumbiry (1925-1926),Staeck v okolí Matemy (1976), polská ichtiologická expedice u Matemy,Ikombe a Lumbiry (1986) a Lepel v r. 1993.

Ke konci svého pobytu se dr.Spreinat dostal až k vesnici Lundu a protože jsou z hlediska pravděpodobnosti nálezu nových forem a druhů ryb slibné především malé izolované biotopy,rozhodl se navštívit i blízký útes Pombo Rocks.Malý skalnatý útes se nachází asi 15 km jižně od ústí řeky Rhunu,nepřesahuje 100m v průměru a jeho max. hloubka je 7 metrů.Na několika místech vrchol útesu vyčnívá nad hladinu jezera,větší část je však ponořena.Pombo Rocks snad kdysi býval částí velkého útesu,jehož větší díl je dnes pohřben pod pískem a usazeninami.Při horším počasí se domorodci útesu vzdáleného půl kylometru od pobřeží vyhýbají z obavy o své loďky.Spreinat a jeho domorodý pomocník Mattayo Jackson Nunda dorazili k Pombo Rocks 28.10 1993 a brzy zahlédli mezi ostatními druhy ryb v mělké vodě přímo pod lodí i několik malých ,zářivě modročerně pruhovaných mbuna cichlid.Pohybovaly se nade dnem s vypjatými ploutvičkami a nebyly nijak plaché.Matayo dostal ihned pokyn a začal je lovit do sítě.Mezitím Spreinat horečně přemýšlel,jak asi vypadají samičky od tohoto druhu.Stále však bylo vidět jen stejně zbarvené rybky .Po nějaké době si ale všimnul,že se větší exempláře těm menším intenzivně dvoří.Nejdčív tomu nechtěl věřit,když ale zkusmo začal pátrat po malých rybkách (které mají u mbuna-cichlid vesměs stejné zbarvení jako samice) a během chvilky našel pár modročerných, 2-3 cm velkých mláďat,jeho podezření se potvrdilo.Objevil nový druh mbuna -tlamovců,navíc vyjímečný atraktivním zbravením shodným pro obě pohlaví.Zatím co Mattayo chytal ryby,Spreinat je pod vodou pozoroval a fotografoval.Protože tato návštěva Pombo Rocks měla být jen předběžným výzkumem a lovci s sebou neměli vybavení na přepravu ryb,dostalo se 13 chycených rybek na pobřeží do stanovenéo tábora ve dvou čajových šálcích (!).V táboře byly vypuštěny do mělkého bazénku s několika většími kameny porostlými řasou.Ty rybám během 6 týdnů zbývajících do odjezdu sloužily jako úkryt před sluncem,i jako zdroj zelené potravy.Po přesunu do 150 km vzdálené Kyely byli tlamovci umístěni do jedné z nádrží v Johansenově exportní stanici.

V té době navštívil Johansena i americký chovatel ryb Laif De Mason,který se tehdy na provozu stanice finančně podílel.Společně s Ad Koningsem měl v úmyslu během listopadu zkoumat tanzánské pobřeží.Nové rybky jej zaujaky a díky informacím od Mattayo Jacksona pak jeho společník Konings odchytil další exempláře.Několik měsíců poté,časně zjara 1994 popsal Konings ryby jako druh Pseudotropheus demasoni.Jak vyplývá ze Spreinatova článku,pociťuje objevitel rybek i po letech rozmrzelost nad Koningsovou volbou druhového názvu a nad tím,že se o něm Konings ve své práci ani slovem nezmínil.Nechme ale stranou vztahy obou pánů-zajímavější jsou jejich postřehy z přiřozeného prostředí ryb.Pseudotropheus demasoni žijí v hloubce 1-4 mětry v těsném kontaktu se skalnatým dnem.Při potápění na ně člověk brzy narazí,vždy jde ale o jednotlivé ryby věrné stejným místům.
Druh je zřejmě stejnoměrně rozšířen po celé ploše útesu a každá ryba - nebo přinejmenším samci - pro sebe nápokuje potravní revír kolem 2 metrů v průměru.Revír je obvykle tvořen větším balvanem nebo svrchní plochou kamenné desky.Vytváří-li nějaký druh potravní revíry,zpravidla to znamená,že biotop je chudý na vhodnou potravu a že lze očekávatsilnou potravní konkurenci u podobně se živících druhů,zejména pak vnitropodruhovou konkurenci s následným logickým agresivním chováním ryb.Toto providlo u nového druhu překvapivě neplatí.Když bylo v přírodě pozorováno setkání ryb na hranicích revírů,navzájem si imponovali,nebyly ale patrné žádné další náznaky vnitrodruhové agrese.Podle obou vědců se P. demasoni jeví v přírodě znatelně mírumilovnější než většíina mbuna cichlid.Později se v akvarijních chovech ukázalo,že při nedostatku prostoru nebo v nevhodném společenství ryby agresivní být dokážou.S vyjímkou teritoriálních samců agresivních druhů si větší druhy ryb drobných P.demasoni v jejich revírech nevšímají.Ani jeden z vědců nezahlédl v přírodě samici nosící jikry v hrdelním vaku.Ty zřejmě tráví toto období velmi skrytě,což je patrné i důvodem převažujícího počtu samců v importech.

Tlamovec De Masonův se živí především řasou rostoucí na balvanech.Ryby vyhledávají malé řasou porostlé prohlubně,které jsou pro jiné herbivorní cichlidy nepřístupné díky jejich velikosti nebo odlišné stavbě tlamky.Ryby ukusují jednotlivé stélky řas z podkladu a při tom zjevně spásané místo vizuálně ohledávájí (stejně jako to dělá většina rostlinožravých druhů rodu Labidochromis).Protože Konings na Pombo Rocks žádného zástupce rodu labidochromis nenalezl,předpokládá že P.demasoni přijal jejich roli a zaplnil v biotopu volnou niku.Obsah relativně dlouhého střeva zkoumaných ryb potvrdil vysoký podíl rostlinného materiálu v potravě ryb.Charakteru přijímané potravy odpovídá i stavba tlamky - na horní i spodní čelisti jsou vnější řady zubů opatřeny dvěma hroty,ve vnitřních řadách jsou dokonce zuby se třemi špičkami tvořící souvislý "kartáček".Kromě Pombo Rocks se tlamovec De Masonův vyskytuje i na severněji situovaném útesu Ndumbi Reef .Na obou lokalitách žije velké množství ryb ,mimo jiné i několik druhů nežijících nikde jinde podél tanzánského pobřeží.Výskyt endemitů a značnou variabilitu některých běžnějších druhů mbuna cichlid vysvětluje již zmíněná izolace útesů.Severnímu šíření ryb a následné genetické výměně brání těžko překonatelné proudění v deltě řeky Ruhuhu; na jih jsou Pombo Rocks odděleny od dalšího skalnatého útesu u vesnice Lundu asi 6 km dlouhou písčitou pláží,která přez svou malou malou délku tvoří spolehlivou pariéru jižnímu šíření ryb.Potvrdila to i zcela odlišná druhová skladba cichlid na obou útesech.

P. demasoni
se na útesech nevyskytuje nijak hojně,proto byl později odchycen jen omezený počet ryb pro věděcký popis a pro chov v akváriu.Kvůli karanténě se ryby z Johansenovy stanice dostaly do Evropy až r. 1994 .Za první odchovy se platily horentní ceny ,s dalšímy výtěry ale ceny klesly na rozumnou úroveň.Do naší republiky se P. demasoni dostal později ,zřejmě v rozmezí let 1995-1997.Autoři mají s jeho chovem tříleté zkušenosti.

Rybky patří k nejmenším mbuna tlamovcům,v přírodě samci dorůstají max. 7,7 cm a samice jen 5,5 cm.V akvarijních chovech však dobře krmené ryby tuto velikost překračují ,Staats měl v chovu až 10 cm samce .Obě pohlaví mají stejné zbarvení i vzor.Vzor je u většiny ryb poměrně uniformní,variabilní bývá jen krezba jen na ploutvích a hlavě.Přesto jsou známí jedinci se spojenými jebo naopak zdvojenými pruhy.Od pruhovaného vzoru samců P. elongatus, P. sauloisi a dalších druhů se P. demasoni liší počtem pruhů pod hřbetní ploutví.,zatímco zmíněné druhy mají pruhů více (5-6).Jiné druhy se čtyřmi pruhy pod hřbetní plutví (P. livingstoni,P. microstoma,P. lombardoi a Labidochromis zebroides) lze od P. demasoni snadno rozeznat díky velikosti,stavbě těla nebo zbarvení.

Odlišení pohlaví je kvůli stejnému zbarvení obtížné,kromě rozdílné velikosti a chování může být vodítkem odlišný povrch těla v okolí močopohlavního otvoru: pri pohledu zespoda má dospělá samice v okolí kladélka povrch těla plochý,zatímco u štíhlejšího samce tvoří tělo na tomto místě kýl.Plně vzrostl camci mají také mohutněji vyvinuté břišní ploutve.Ryby z přírody mají na řiní ploutvi jednu nebo také žádnou jikernou skvrnu ;zatímco u akvarijních populací je často počet skvrn vyšší.Většinou jsou výraznější u samců,není tomu tak ale vždy.Protože se podmínk chovu obou autorů liší,zmíníme krátce obě varianty.Autor-teoretik chová skupinu 4 amců a 3 samic v 550 litrovém akváriu společně s dalšími 40 drovnějšími mbuna cichlidami.Dno nádrže je z jemného písku,filtry mají molitanovou a biosegmentovou náplň,většinu nádrže zabírá skalka z dutých keramických balvanů.Upravovaná pražská voda má hodnoty: 26 'C ; 18-20 'dGH; pH= 7,7. Protože je celé společenství ryb v nádrži převážně řasožravé,je krmeno vločkovými krmivy rostlinného původu,špenátem a především řasou,která díky intenzivnímu nasvícení nádrže porůstá celou skalku.Dvakrát týdně dostávají ryby také zmrazené patentky a sezónně koretry.Samci P.demasoni se zdržují na "svých" balvanech ,samice žijí spíše skrytě a objevují se hlavně při krmení.V tomto prostředí dorůstají ryby přirozené velikosti ,pohlavní zralosti dosahují už ve velikosti 4 - 4,5 cm a pravidelně se vytírají; kvůli obtížné slovitelnosti této modelové nádrže však autor ponechává výtěry svému osudu.Přestoněkteré malé rybky překonají své kritické měsíce ,najdou si svůj balvan a připojí se k rodičovské skupině.Autor-chovatel má skupinu 3 samců a 9 samic v 250 litrové nádrži s čistým dnem,molitanové filtry a skalkou z břidlice a utých cihel.Ryby chová v úvalské vodě s pH 7,0-7,7 ; 30-35 'dGH ; 1370 uS/cm a 24 'C.Spolu s P.demasoni chová ještě dvanáctičlennou chovnou skupinu P.tropheos "Gold".Zatímco "goldky" obývají volný prostor v nádrži, P.demasoni vyhledává úkryty a pohybuje se podél stěn dutin podobně jako cichlidky r. Julidochromis,někdy ryby visí i na spodku filtru.Tlamovci přijímají živý i zmražený cyklop,patentky,koretry,srdce se špenátem a vločková krmiva.Díky této výživě samci dosahují až 9 cm a samice až 7 cm.K výtěrům dochází pravidelně v úkrytech.

Pro úplnost je třeba dodat,že Staats chová ryby v měkčí vodě (10-12 'dGH) a vzhledem k vyšším počtům jím odchovaných mláďat může být jeho doporučení pro ryby vhodnější.

Jsou li P.demasoni chovány v málo zarybněné nádrži,žijí spíše skrytě.Navíc se v tomto případě zájem samců příliš soustředí na samičky,které jsou pak díky tomu vyčerpané a stresované. V pestrém rybím společenství je pozornost samců tříštěna a samice mají více klidu.Ryby samynevyhledávají konflikty,jsou-liale napdadeny nebo vyrušeny při tření,dokážou se účinně bránit.Wickman uvádí,že pokud je napadne velká haplochromidní cichlida, brání se samci P.demasoni na jejich citlivé prsní plutve.To ke zjednání respektu zpravidla stačí.Je-li ryba příliš velká a pokračuje v útoku,díky své obratnosti jí uniknou a skryjí se.Při řídkých potyčkách s jinými druhy mbuna cichlidnebo s příslušníky vlastního druhu jsou hlavním terčem útoku protivníkova ocasní nebo hřbetní ploutev.

U větších,dobře krmených chovných ryb dochází k prvním výtěrům až ve velikosti 6 cm u samců,resp. 4 cm u samic (ve věku 6-8 měsíců).Byl sice popsán případ výtěru u čtyř,ěsíční samice,ta ale odnosila vždy jen 1-2 mladé rybky.Samotnému tření předchází samcovo dvoření a lákání samičky ke zvolenému místu.Výtěr se odehrává v úkrytech nad nad plochým podkladem,vzácně mimo úkryt nad volným dnem.Samice pak nosí oválné oranžové jikry v tlamce,čtvrtý den se z jiker kulí larvy a 15. den (při 24 'C) opouštějí malé rybičky tlamkuPo vypuštění je samice zpět už nebere,místo ale ještě několik hodin brání proti jiným rybám.jestliže jsou patnáctý den nevhodné podmínky,např. rušivé ryby nebo vyhladovělá obsádka nádrže,snaží se samice vypuštění mláďat oddálit a nosí je v hrdelním vaku až 20 dní.Samice ve společné nádrži je po takové době značně vyčerpaná.Vhodnější je tedy šetrně ji pár dní po výtěru chytit a přemístit do menší nádržky s několika úkryty umístěné na klidném místě.Tím se zamezí rušivým vlivům i neustálému obtěžování ze strany asmců a větších ryb.Separovaně inkubující samice vydá mnohem méně energie a patnáctidenní hladovku přečká bez zřetelného vyhubnutí.Několik dní po vypuštění už bývá v předchozí kondici.

Vzrostlé samice se vytírají v intervalech 6-7 týdnů.Mladé samice mají v tlamce jen 4-6 mladých,s každým dalším výtěrem ale rybek přibývá až do počtu kolem 16 kusů (Wickman dokonce uvádí u vzrostlých samic 20-30 mladých).

Vypuštěné rybičky měří 6-8 mm,na světlém podkladu již mají patrné příčné pruhy a po 7 dnech se u nich začíná objevovat modré zbarvení.Plné barevnosti ale dosáhnou až ve věku 2-3 měsíců.Ihned po opuštění tlamky loví nauplie žábronožky a jemný cyklop.Ve velikosti kolem 15 mm ztrácejí plachost a ve společné nádrži vyjíždějí z úkrytů pro větší kousky potravy mezi mnohonásobně větší ryby Ve třech měsících už začínají samci přerůstat samičky.Rychlost růstu mladých ryb závisí na kvalitě a kvantitě potravy a čistotě vody.Čistota vody značně ovlivňuje i konfici a barevnost dospělých ryb.V dobré vodě se tento atraktivní druh doslova rozzáří,zatímco v nevyhovující vodě některých prodejen ryby téměř ztrácejí modré zbarvení.

Tlamovec De Masonův je bezproblémový chovanec s malými nároky na prostor i na potravu.Naše zkušenosti potvrzují i jeho mírnou povahu.Mezi samci občas dochází k potyčkám,nikdy ale nekončí tvrdým soubojem jako u jiných druhů rodu Pseudotropheus.Podle našeho odhadu se P.demasoni stane další stálicí mezi oblíbenými druhy mbuna cichlid.V případě tohoto druhu navíc může akvarijní chov zachránit i jeho existenci - prostým výpočtem vycházejícím z plochy potravního revíru ryb a celkové plochy útesů Pombo Rocks a Ndumbi Reef dojdeme k počtu kolem 5000 dospělých ryb žijících v přírodě.Stačí jedna místní ekologická havárie a druh v přírodě přestane existovat.Naštěstí dnes v nádržích akvaristů plave několikanásoběk přírodního počtu P.demasoni.Doufejme,že tomu tak bude i v budoucnosti.

Petr Novák,Martin Rose
AKVÁRIUM-TERÁRIUM ročník 43. 9/2000
(Tento článek byl jedním z prvních článků o této rybě v češtině,né všechny zde uváděné skutečnosti v současné době platí!)
 
 


Poslední fotografie



Facebook



Statistiky

Online: 1
Celkem: 287609
Měsíc: 1908
Den: 57